Como Apollinaire, Gary, Maupassant, Cocteau, Fitzgerald nebo Nabokov, i Karl na svůj způsob poznamenal Azurové pobřeží. Riviéru začal navštěvovat na začátku 80. let, kdy nastoupil do Chanelu. Velmi rychle si ji oblíbil, zejména Monako a knížecí rodinu, ke které po celý život choval velký obdiv a nesmírnou náklonnost. Často zde pobýval, a to nejen ve slavné Villa Vigie, ale také v různých apartmá.
Počátkem 90. let navrhoval kostýmy pro Balet Monte-Carlo a pro operu. Poprvé se Karl podílel na scénografii Plesu růže v roce 1999 na přání Jeho Výsosti prince Rainiera III. Následující roky pak spolu s princeznou Caroline pokračoval v účasti na tématu tohoto nádherného plesu.
Karl se ale nezastavil a v průběhu let neustále rozšiřoval své projekty v Monaku, například nádhernou freskou hotelu Métropole, krátkým filmem v Kasinu nebo přehlídkou v Salle Garnier.
Na závěr v plné kráse zvolil téma riviéry 50. let pro 65. Ples růže, poslední poctu Azurovému pobřeží, s okázalými dekoracemi připomínajícími atmosféru riviéry zlatých časů.
Jean-Paul Sartre řekl: «Nechceme zmeškat nic ze své doby, možná jsou krásnější, ale je naše.» Karl nezmeškal nic ze své doby, ale jisté je, že bude chybět Azurovému pobřeží…
Zdroje: Nice Matin, Wikipedia, Madame Le Figaro. Fotografie: oficiální stránky Monte-Carlo SBM.
Leave a Reply